Dědictví z rodiny: nečekané poklady, které nám nechali

Všechny máme něco, co jsme získali od rodičů, ať se nám to líbí nebo ne. A občas to nejsou jen genetické předurčení – naleznete u sebe i vzpomínky, které přežily v našich bytech, často ve formě věcí, které se nám zdánlivě jen tak podařilo ukrást.

Záliby, které neslo po krvi

Christian Allaire, módní stylist, vzpomíná na koženou leteckou bundu, kterou mu daroval jeho otec. „Ukradl jsem ji, ale pustil mě to. Je to dokonale opotřebovaná, lehce vyboulená a má odnímatelný kožíšek,“ říká. „Žádal jsem si ji jako teenager a až v pozdějším věku mi otec nakonec podlomil. Je to jeden z mých nejoblíbenějších kabátů, a to jak z hlediska stylu, tak z hlediska nostalgie.“

Hudební záznamy – poselství z dětství

Fred Sahai, ekonomický analytik Vogue, se pochlubil svým otcovým kompletním sbíráním klasického rocku. „Můj táta měl výborný hudební vkus, a to se projevilo především v lásce k The Rolling Stones. Proto mi předal celou svou teenage kolekci. Měl jsem v té době patnáct let a to mě přivedlo k rocku a posílilo náš vztah. Zkrátka, otec chtěl být bubeníkem, ale nakonec se rozhodl pro medicínu. Studoval na univerzitě a hrál v reggae a ska kapelách a sbíral skvělé desky.“

Oční brýle – styl, který zanechal otisk

Chloe Schama, redaktorka Vogue, popisuje otcovy bizarní brýle od britského optika Cutler and Gross. „Byl to úplně jiný styl než u ostatních otců – Elvis Costello, ne business casual. Vždycky si je objednával v barvách, které odpovídaly hračkám z dětství: hnědá, červená, zelená. To bylo dřív, než se objevilo online nakupování, a tak jsme ho navštěvovali vždycky, když jsme byli v Londýně. I když jsme žili na druhém konci světa, jako by je znal. Byl to pravidelný zákazník! V průběhu let se začal zbavovat těchto brýlí a já jsem je začala brát, transformovala je v sluneční brýle, které mi často doporučovali.“

Taxidermie – paměť z dětství

Corey Seymour, editor Vogue, vypráví o otcově taxidermii. „Otec byl taxidermistou a v našem herním pokoji se nacházel zvířecí zoo – ptáci, zajíci, králíci, sovy, vlci, ryby a další zvláštní tvory. Mnoho z nich byla trofeje z našich společných dobrodružství. Když zemřel, tato taxidermie byla na vrcholu jeho psacího stolu. Věřím, že je to připomínka času, který jsme se společně strávili, venku, na divoké přírodě.“

Kniha – vzpomínka na dětství

Chloe Malle, redaktoř Vogue, se zmiňuje o mnoha monogramem zdobených košilích, které jí otec daroval. „Nyní jsou ale tak opotřebované, že se bojím, že se rozpadnou. Místo toho nosím jeden Shetlandový vestu, kterou mi koupil můj otec. Nosím ji podobným způsobem, jako ho nosil. Je to krásné přátelství, které dává život i dnes.“

Závěr

Dědictví z rodiny není jen o materiálních věcech. Je to o vzpomínkách, emocích a hodnotách, které nás spojují s našimi blízkými. A i když se nám zdají být nezbytné, často se o nich zapomíná, dokud se neobjeví v nečekaných chvílích. Je to připomínka toho, co nás skutečně definuje, ať už to jsou kožené bundy, nebo taxidermie – a to je něco, co si nikdy nemůžeme vzít s sebou.